Svatba s vůní benzínu a desinfekce, aneb Když vám tematickou motosvatbu zkomplikuje pandemie

SvatebniBlog.cz často přináší tipy a trendy v oblasti svateb. Ale nápady designérů jsou jedna věc a opravdová reálná svatba jiná. Proto vám rádi nabízíme také skutečné svatební příběhy od skutečných nevěst. Můžete tak načerpat další inspiraci, zjistit, jak se některé věci řeší v reálu, a také získat praktické rady. Tady je další příběh, tentokrát z doby, kdy svatební přípravy překazila pandemie koronaviru. A slovo už má novomanželka.

Zasnoubili jsme se poslední víkend v září 2019 na motosrazu Jawáč, kde mě teď už manžel překvapil tím, že že mě požádal o ruku na pódiu před  X stovkami lidí. To bylo neuvěřitelný a krásný.

S plánováním jsme úplně nepospíchali. Jediné, co pro nás bylo důležité, byl termín svatby 6. 6. 2020 a místo konání. S  přípravami mi pomáhala svědkyně Verča, protože můj muž není tak úplně organizační typ. S Verčou jsme pomalu začínaly po novém roce připravovat a sepisovat různé seznamy, co bude potřeba připravit a nakoupit. Všechno jsme si připravovali sami, protože jsme chtěli velkou svatbu „za málo peněz“.

Od začátku jsme věděli, že to nebude klasická svatba, ale svatba na dvou kolech. Jenže nám vše zkomplikovala PANDEMIE…

Ze dne na den stopka!

Najednou se vše zakázalo a my nevěděli, co bude a nebude. Takže jsme s plánováním přestali a čekali jen na to, co se bude dít. Když prvně povolili svatby o deseti lidech, rozhodli jsme se vzít jen se svědky s tím, že po rozvolnění uděláme pořádnou svatbu s fiktivním a vtipným obřadem.

Zatím jsem ale s přípravami stále čekala. Potom povolili svatby o 50 lidech. Rychle jsme počítali hosty a shodli jsme se, že svatba nakonec bude pouze s přímou rodinou a že naše druhá rodina motorkářská se nezúčastní, což mě na jednu stranu hrozně mrzelo a současně jsme stále doufali, že to ještě vyjde. A vyšlo! Když vláda schválila svatby do 500 lidí, začali jsme vše připravovat na poslední chvíli.

Turbopřípravy na poslední chvíli

Šaty jsem si koupila na internetu a mou tetičkou si je nechala přešít podle svých představ. Manžel si koupil pouze košili a kalhoty, protože si bral na sebe svou motorkářskou klubovou vestu. Svatební dort mi upekla druhá tetička, svatební květinové výzdoby a kytky mi uvázala švagrová Karolína, prstýnky jsme vybírali na poslední chvíli, kdy jsme prostě zajeli do prvního zlatnictví a 14 dní před svatbou si je objednali.

A protože jsme si opravdu úplně vše připravovali sami, včetně občerstvení a hostiny, tak jsme si úkoly rozdělili v rodině a a přáteli, kteří mi neskutečně se vším pomohli. Stres pořád žádný kupodivu nebyl a ani na to nebyl čas.

Přes všechno jsme prožili nezapomenutelný den

Když nastal den D, přijel pro mě tatínek, který si mě odvezl domů, kam si pro mě nastávající měl přijet. Nervozita stále nikde… Ta nastala, až když mě svědkyně oblékala do šatů a já slyšela dunění a troubení, jak právě najíždělo 47 motorek a 17 aut. Bušilo mi srdce a teprve v tu chvíli mi došlo, že už je to tady. Tak jsme si s Verčou daly na kuráž panáka. Venku proběhlo požádání rodičů o mou ruku a po malém občerstvení se odjíždělo na obřad.

Počasí nám vůbec nepřálo, protože nám trochu pršelo, ale všechno bylo krásné. Oddávající nás přijel oddat na motorce a měl připravený krásný a vtipný proslov. Ta chvíle poté, co jsme si řekli ANO a procházeli uličkou vytvořenou z motorek, které túrovaly a troubily, až se chvěla zem, byla nepopsatelná. Tuny rýže za výstřihem a ve vlasech jsme vyklepávali ještě celou noc.

Proběhlo i rozbíjení talíře a schovaný střep pro štěstí. Hostina nebyla úplně tradiční, měli jsme polévku s knedlíčky a hovězí guláš. Nesmělo chybět krájení dortu a první tanec venku na dešti, kde nám pršelo štěstí. Všichni to brali sportovně a přidali se.

Měli jsme pronajatou krásnou hospůdku, kde probíhala hostina, občerstvení a hrál DJ, a venku před hospodou na hřišti se opékalo prasátko, točilo pivo a tančilo – zde hrál druhý DJ.

I přes nepříznivé počasí se vše povedlo, až na pár maličkostí, na které se zapomnělo. Ale svatba o 130 lidech není vždy úplně na 100 %, obzvlášť, když si to člověk organizuje sám. Všem se naše svatba moc líbila a my si ji moc užili.  Byl to opravdu nezapomenutelný den.

Pro ty, které to teprve čeká: nebojte se udělat si svatbu po svém, tak, jak vy se budete cítit dobře. Je to váš den, tak ať za to stojí.

Zdroj fotografií a text: R. Ř.