Svatební závoj v minulosti a dnes

Co se vám vybaví, když se řekne nevěsta? Možná je to svatební závoj. Ten je totiž jedním z nejtypičtějších symbolů nevěsty. Přečtěte si, jaký je jeho původ a jaké tradice se k němu vážou.

Pokud právě uvažujete o tom, jak chcete během svého svatebního dne vypadat, určitě přijde na pořad dne také svatební závoj. Jsou ženy, které si bez něj neumí sebe jako nevěstu vůbec představit, jiné ho nechtějí. Pro jedny to to romantický doplněk, pro jiné zase obtížný kus látky. Závoj není povinný, ale někdo ho může považovat za vhodný v případě tradičnějších svateb, zpravidla ho vezmete, když se vdáváte v kostele.

V každém případě se s ním pojí celá řada symbolů a má také zajímavou a dlouhou historii.

Rudý jako plamen ve starověkém Římě

První zmínky o svatebním závoji patří do období starověku. Názory badatelů se liší v tom, jestli se závoje začaly nosit již v Asýrii nebo starém Řecku, ale víme, že se svatební závoje používaly po celou dobu antického Říma.

Tam nosily nevěsty na hlavě pokrývku nazývanou flammeum. Název byl odvozen od barvy, která měla připomínat plameny. Protože tento červený, oranžový nebo žlutý závoj zahaloval nevěstu od hlavy k patě, vypadala jako v plamenech – což mělo odstrašit zlé duchy. A také jí skrýval tvář, takže duchové nepoznali, kdo to je, a nemohli jí ublížit.

Ano, právě to byl prvotní účel závoje: ochrana nevěsty před silami zla a neštěstím. Snad i díky tomu se svatební závoje objevují v různých kulturách po celém světě.

Nezbytný, zapomenutý a znovuobjevený

Závoj nosily také středověké nevěsty. V křesťanské společnosti symbolizoval význam manželství, které mělo zastupovat svazek Krista s církví. Zpočátku proto v některých zemích závoj vypadal spíš jako jakýsi společný baldachýn pro oba snoubence, později už se stal součástí svatebního úboru ženy. Dokládal také cudnost a nevinnost nevěsty. A zakrýval ramena, což se hodí i v dnešní době při svatbě v kostele – ideální pro tuto funkci je závoj typu mantila.

V dobách sjednaných sňatků pak měl závoj ještě jeden důležitý úkol. Ženich nesměl vidět nevěstu dříve než před oltářem, aby si svatbu náhodou nerozmyslel, kdyby se mu snoubenka nelíbila. Zvednutím závoje byl pak slib závazný a z manželství (a tedy spojení majetků či vlivu) se již nemohlo couvnout.

Kolem 18. století závoje především v západní Evropě již získávaly spíše význam módního doplňku a na nějakou dobu dokonce upadly v nemilost. Nevěsty nosily raději kloboučky, korunky, čapky a podobně.

Slávu svatebnímu závoji vrátila a dnešní podobu vtiskla jistá nevěsta, která může také za popularitu bílých svatebních šatů. Ano, máme na mysli královnu Viktorii. Podle jejího vzoru bylo 19. století svědkem slavného návratu závojů. Ukazovaly společenské postavení a bohatství rodiny – čím silnější látka a delší závoj, tím bohatší a významnější rod.

Souvislost: Proto do dnešních dob mají královské nevěsty ty nejdelší vlečky a závoje.

Vzhled a styly závojů jako módních doplňků se poté různě měnily podle převládajících trendů. Přelom 19. a 20. století měl například v oblibě závoje typu Julie připevněné na obou stranách hlavy, 40. letům vládly kloboučky s malými síťkami přes obličej, šedesátá léta si spojujeme s načechranými vícevrstvými závoji po ramena.

Dnes je dovoleno vše, co se vám líbí. Od extravagantních a zábavných fascinátorů s birdcage závojíčkem, přes střední závoje do pasu, až po dlouhé romantické kreace zdobené krajkou. Anebo můžete závoj zcela vynechat a využít jiné doplňky.

Přečtěte si vše praktické o závojích, ať si vyberete ten pravý pro sebe.

Zvyky a tradice spojené se závojem

Svatební závoj provází také řada zvyků a tradic.

V Číně například je červený svatební závoj symbolem štěstí a ochrany před zlými duchy.
Židé mají v rámci svatby krok zvaný bedeken. Ženich se podívá na nevěstu, aby si ověřil, že je to skutečně jeho vyvolená, poté ji zahalí závojem, čímž dá najevo, že si ji bere pro její vnitřní krásu a nenechá se rozptylovat zevnějškem.
V křesťanské tradici znamená čistotu nevěsty, její skromnost a víru v Boha.
Od římských dob a v průběhu středověku měl závoj i další, praktickou úlohu. Když se dny ženy na této zemi završily, posloužil jako její pohřební rubáš.
Tento závoj/rubáš si v některých oblastech dokonce musela nevěsta sama ušít dlouho před svatbou.
Podle tradice má závoj přikrývat celý obličej nevěsty, jen tak ji prý ochrání před zlými duchy.
Dříve se do závoje zašíval dlouhý ženský vlas. Pokud se nepřetrhl, snoubence čekal dlouhý a šťastný společný život.
Závoj může být i rodinnou tradicí, kdy se předává mezi členkami rodu z generace na generaci. Nebo se zdobí nějakým kouskem látky, krajkou apod. ze šatů některé z předchůdkyň. Symbolizuje tak návaznost a rodinná pouta.
Závoj je často součástí rozluček se svobodou, kdy jasně ukazuje, která z přítomných dívek je nastávající nevěsta. Pro ten účel se samozřejmě volí nějaká levnější napodobenina, ale může posloužit jako takový test pro nevěstu, jak se bude se závojem cítit během svatebního dne.