Prožít svatební den jako ten nejkrásnější v životě, touží každá nastávající nevěsta. Andree se to podařilo, a to přesto, že kvůli koronaviru museli přesouvat termín svatby, brali se neobvykle v úterý a nevěstě nezbyl čas nasadit si závoj. Přečtěte si, jak dramaticky celé svatební přípravy probíhaly, a nechte se dojmout líčením romantického svatebního obřadu.
Andrea a její přítel si na svatbu počkali hodně dlouho. Vždy jim do toho něco přišlo, ale po všech těch letech lásky do toho letos konečně praštili. Čekání se 100% vyplatilo. Předáváme slovo naší nevěstě:
Vysněná svatba na obzoru
Naše svatba. Co říci k těmto dvěma slovům? Konečně! Konečně se dostalo také na nás! Není jediný rok, kdy bychom nebyli pozváni na nějakou tu veselku, a ač jsme v okruhu svých přátel vztah s nejdelším trváním, náš den „D“ byl stále někde ve hvězdách.
Po 10 letech našeho vztahu, přesně na 10. výročí, se mě konečně zeptal, tam vysoko v oblacích, na špičce Eiffelovy věže. Scéna jako z filmu, turisté tleskají a fotí si nás. Byla jsem dojatá a moc jsem si přála vzít si ho třeba hned! No… Nicméně jsme byli ve fázi, kdy jsme začali stavět domeček. Každá koruna se hodila a bylo nám v tu chvíli přednější mít střechu než svatební obřad.
Do roka a do dne se nic nedělo, ani do druhého roka. Od začátku jsem věděla, že nechci svatbu na úřadě a oběd v hospodě, že chci najít místo, kde budeme od rána do večera, kde se vezmeme, opijeme a všichni přespíme. Jako hosté cca 10 svateb, jsme hledali nějaké neokoukané místo, které nás zahřeje na srdíčku a kde si nebudeme muset hrát na hogo-fogo. Takové místo v Severních Čechách pro nás nebylo, když už se nám něco líbilo, tak už to bylo památné místo jiných našich přátel, a tak se náš sen stále oddaloval.
Místo nalezeno
Jednoho dne za mnou přišla v práci kolegyně s větou „Už vím, kde budeš mít svatbu!“ Ta věta jako by mě zasáhla do srdce! Řekla, že ví, kde budeme mít svatbu? A já věděla, že má pravdu. Kde? Kdeeeee? Na Starém Týně! Neponechala jsem nic náhodě a zavolala tam. Ozvala se mi paní majitelka Maruška, která dle hlasu byla velmi milá a sympatická. Prý ať přijedeme kdykoliv, že jsou pořád doma.
To místo! Na první pohled jsem byla pohlazena na duši. Bylo to přesně to, co jsem hledala. Místo, které už bez jakékoliv výzdoby vypadalo dokonale. Malý objekt s nádherným barem, místem pro tanec i svatební hostinu – a to jsme byli jen uvnitř. Venku nádherný výhled z terasy, příroda, koně, sláma, cítila jsem se jako doma a už jsem si neuměla představit, že to bude někde jinde. Paní nám nabídla volné termíny s tím, že můžeme přijet o den dřív a vše si připravit a odjet druhý den po svatbě až budeme schopní.
Svatební přípravy v plném proudu
Vybrali jsme si pro nás krásné datum 9. 5. 2020. A začala jsem chystat veselku.
Čím tedy začít? Tak zřejmě sepsat si seznam hostů a poslal jim svatební oznámení. Asi po hodince hledání jsem našla nádherné svatební oznámení od Zuza design a vybrala si ten nejžádanější vzhled, hnědý papír s barevnými květinami.
Přípravy mě hrozně bavily. Jako věčný puntičkář a detailista jsem denně prohlížela různě svatební blogy a obrázky, celý můj telefon byl zahlcen různými svatebními fotkami a nápady od ostatních nevěst a chtěla jsem naprosto všechno!
Jako každá nevěsta jsem denně šlapala na orbitracku a pravidelně chodila do solária, abych alespoň jednou v životě nevypadala jako bílá vesnická holka krev a mlíko.
Korona opět staví překážky
A jak mi to tak pěkně šlo a přípravy vrcholily, náš sen se začal znovu oddalovat. 12. března dorazila „koronakrize“ a já to začala vzdávat. V práci nařízen home-office, práce více, než normálně, a denně zprávy o počtech povolených svatebních hostů.
Já jako tvrďák, jsem odpovídala na dotazy typu „co budeš dělat?“ s naprostým klidem, ač jsem uvnitř byla nešťastná a moc smutná. Když už se konečně rozhoupeme, že se po 12 letech vezmeme, tak nemůžeme. Můj snoubenec si ze všeho toho stresu uhnal žlučníkový záchvat. I přes odklad všech nemocničních zákroků mu stihli sebrat žlučník a já místo svatebních detailů dělala doma sestřičku.
Devátý květen se blížil a bylo jasné, že je po všem. Nechtěli jsme svatbu v rouškách a co více, nechtěli jsme přijít o žádného z hostů. V počtu 70 lidí nebyla svatba povolena, a tak jsme ji odložili na neurčito. Později přišla krásná novina, má nejlepší kamarádka – má svědkyn, konečně po dlouhém snažení otěhotněla! To je nádhera…ale co svatba? To už si se mnou s miminkem neužije. Svatba musí být ještě letos!
Svatební přípravy podruhé
Ozvala jsem se tak paní Marušce ze svatebního místa a ptala se na poslední volné termíny roku 2020. Paní mi sdělila, že už mají svatby 3x týdně a že mají volné v létě už jen dva úterky a pak až listopad, prosinec. Co budeme dělat?
Jen tak v zápalu zoufalství jsem napsala paní Marušce ze statku o přesná data, která se letos ještě nabízejí. Jedno úterý bylo 18. 8. 2020. No…to není zrovna ošklivé datum, ale pořád je to úterý. Zkusím aspoň obeslat všechny z dohodnutých služeb, zdali mají volno. Začala jsem u svatebního fotografa – Tomáš Nguyen byl člověk, u kterého jsem věděla, že jestli on nebude mít čas, tak já se nevdávám. Napsal jasně, 18. 8. 2020 mám čas. Tak první dobrá zpráva, máme fotografa!
Pokračovala jsem tak pomalu dále, s matrikou, cateringem, svatebními šaty, DJ, dortem, kameramanem, apod. Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale všichni měli tohle srpnové úterý volno.
Svitla mi naděje, že svatba bude! A ještě letos!
Po celou dobu jsem měla pro svatební hosty připravený svatební web, který jsem průběžně aktualizovala, a provedla jsem tak změnu termínu. Svatba bude 18. 8. 2020.
Nejkrásnější sen je skutečností
Už jsem byla zase šťastná a začala jsem se znovu těšit. Už jsem sice nebyla hubená a opálená, už jsem znovu byla bílá holka krev a mlíko, ale co bylo důležitější? Já si ho chci přece vzít! A nakonec to vyšlo.
Den „D“, úterý 18. 8. 2020 přišlo a já se mohla vzdávat. Jeli jsme na statek už v pondělí před svatbou s našimi nejbližšími přáteli, kteří nám se vším pomáhali, se kterými jsme popíjeli a těšili se ze svatebního dne.
Od rána bylo deštivo, ještě v 8:00 pršelo a nebyla hotová slavobrána ani postavený stan pro děti na odpočinek. Zlomil se mi nehet! Malíček na pravé ruce chyběl…co teď? Tak jsem si řekla – je to na pravé ruce, to nebude vidět, a jestli to bude to jediné, co se dnes pokazí, tak to beru. A bylo to přesně tak.
Den utíkal hrozně rychle. Na místo dorazila vizážistka, přijeli kameramani z VKMK.cz – pohodáři jeli až z Ostravy. Dorazil catering od pražské společnosti Český catering, vše šlo dle plánu a já ani nebyla nervózní.
Dala jsem poslední svobodnou pusu svému snoubenci a utíkala do utajeného nádherného svatebního apartmánku na přípravu. Vizážistka Marta Rayjohnson Šantorová je prostě jednička! U tak dokonalého make-upu jsem si řekla, že už je úplně jedno co mi s těmi vlasy udělá, protože jsem spokojená už teď, ale k tomu všemu mi vyšvihla dokonalý nedbalý a elegantní drdol, ze kterého jsem si sedla na zadek. Doladily jsme ho sponkou za 2 dolary z Aliexpressu a nemělo to chybu.
Ještě chci obdarovat družičky. Měla jsem pro každou taštičku s kytičkou na ruku a různými dárkovými předměty, byla jsem šťastná, že je kolem sebe mám a že jsou takové, jaké jsou. Byly nádherné! Sladily se zavazovacími šaty v různých barvách, též z Alli. A jdeme se oblékat.
Musela jsem si vybrat samozřejmě nové a nejdražší šaty z mosteckého svatebního salonu Delta. Byla jsem jako princezna! Čas ale letěl. Dobře, není čas na závoj. Tak ještě Nessy, moje poslední družička – fenka francouzského buldočka. Nechala jsem jí ušít šatičky od jedné moc šikovné paní, kterou jsem našla na Facebooku jako Tutu sukně a šatičky na přání. Tak, nasadit pejskovi šatičky a už opravdu jdeme.
Chvíle dojetí i smíchu
Venku stál tatínek a mě se asi začalo dělat zle, družičky dojaté, všude samá chvála na můj vzhled. Pořád jsem si připadala jako host na cizí svatbě a teď se na mě čeká. Srdce mi bije, že mám chuť ztratit vědomí.
A hudba začala hrát. Jdeme na to. Hrál Sam Smith a jeho Stay With Me a můj snoubenec už kráčel k oltáři, za ním vyrazily družičky a mezi posledními má budoucí švagrová s naší buldočicí (z dálky slyším smích – tuhle reakci jsem si přesně přála). A začíná hrát ta moje… 1000x oposlouchaná, ale dokonalá hudba od Christiny Perri – A Thousand Years. Už od premiéry posledního filmu z trilogie Twilight sága, jsem věděla, že ji prostě chci!
Tatínek mě vedl velmi elegantně a vypadal hrdě. Říkala jsem si nebreč…nebreč… V tu chvíli mi taťka říká „Pozor, žampion!“ Na cestě, po které jsme kráčeli, rostly žampiony, kterých jsem si předtím ani nevšimla. Z breku byl ihned smích – díky tati – to jsem potřebovala.
A už jsme tam. Už ho vidím a on vidí mě! Byl dojatý a nervózní stejně jako já, byl krásný a já si šla pro jeho příjmení. Dále bylo vše tradiční a krásné. Výměna prstýnků, polibek, přípitek, gratulace, společné focení. Vše s pocity neuvěřitelného štěstí a lásky.
Opravdu nejkrásnější den v životě, který stál za všechny peníze! Následoval společný oběd – vybrali jsme vývar a hovězí líčka s kaší, která byla jako dort. Dort od jedné ústecké špičky, kterou najdete pod názvem Dorty Satir, byl prostě nejlepší (red velvet s mascarpone vždy zahřeje na srdci). Velký kus jsme si s manželem schovali a jedli ho ještě týden po svatbě.
Oslava až do rána
Po dortu dorazil liberecký DJ Repro a začal se svou neuvěřitelnou atmosférou, při které už nešlo slézt z parketu! Tančilo se zhruba od 17:00 do 2:00 a on celou dobu pouštěl jednu pecku za druhou. Výběr právě jeho byl další trefou do černého!
Tančili jsme, jedli a pili, jak je na svatbách zvykem. A já jsem nesmírně vděčná za celou rodinu a úžasné přátele, které kolem sebe máme. Tak úžasný den už určitě nikdy v životě nezažijeme a už dnes přemýšlím o obnovení manželského slibu, protože tenhle den chceš prostě znovu.
Kdyby nám skoro neupadly nohy, tančíme a slavíme tam dodnes. Přeji to každé zamilované ženě a muži. Je to váš den, smějte se při něm každému nezdaru a užívejte si každou jeho vteřinu! Svatba je VŠE.
Zdroj fotografií: Andrea Beránková