Podzim je skvělým obdobím pro svatbu. Nejen, že příroda kouzlí nádherné barevné plátno na pozadí vašeho dne, ale navíc, díky slábnoucí svatební sezóně, můžete mít svatbu snů zorganizovanou za měsíc a utratit za ni jen pár kaček. Potvrzuje to čtenářka Tereza, které se přesně takový husarský kousek povedl. Předáváme slovo.
Naše svatba byla pro nás dnem, který jsme si chtěli užít. Každý jsme měli ale rozdílnou představu o tom, jak bude náš velký den probíhat. Já chtěla tajnou svatbu jen se svědky, manžel chtěl alespoň přítomnost rodiny. Jediné, na čem jsme se shodli, bylo to, že chceme svatbu stihnout ještě letos a nejlépe co nejdřív.
O ruku mě můj tehdy ještě přítel požádal 23. srpna 2020 v Krkonoších a prakticky ještě ten týden jsme měli datum našeho svatebního dne. Matrikářka nám nabídla právě toto magické datum, a to 10. 10. 2020. Divila jsem se, že je vůbec volné, a šla do toho. Manžel je v tomto směru naprosto dokonalým protějškem a partnerem při plánování, jelikož vše nechal na mně.
Svatba tajná nebo s rodinou? V každém případě malá!
Později odpoledne jsme seděli v obýváku, měli datum a řešili jediné – svatba tajná nebo s rodinou? Uvědomila jsem si, že i jisté části mé rodiny by bylo líto, že by o něco takového v podstatě přišli, a přistoupila jsem na manželovu variantu.
Svatbu jsme si naplánovali venkovní, v krásném prostředí Lomnice nad Popelkou. Jen si to představte – zbarvené listí, které hraje všemi barvami, před vámi rybník, a to ticho! Naprostý relax.
Od začátku jsme s manželem také věděli, že naše svatba nebude „klasická“. Ani jeden jsme nechtěli do celé té akce nacpat hromadu peněz. Máme doma malé miminko a v téhle nelehké době je každá koruna navíc jen k dobru. Moje představa byla přírodní svatba, svíčky, světýlka, rodina, náš syn a my dva.
Dny ubíhaly a my pomalu plánovali. Bude hostina? Uděláme nějaký raut? Vždy naše odpověď byla „ne“. A proč? To je jednoduché. Vztahy v rodinách nejsou tak úplně harmonické a představa toho, že tolik lidí dostaneme do jednoho malého prostoru, nepřipadala v úvahu. Ano, setkali jsme se s názory, jak si svatbu neužijeme, proč děláme jen obřad a pak nic. Co máme v plánu apod. My se jen vždy usmáli a s čistým svědomím vše vysvětlili.
„Vždyť je to tvůj den, lásko!“
Přišel den, kdy jsem si jela pro šaty. Představa? Jasná!! Obyčejné a nic drahého. Realita? Úplně jiné šaty a ještě xkrát dražší, než byl můj rozpočet. Jenže pocit, který v tu chvíli ve mně převládal, vzal za své. Toto pochopí jen žena, která se má vdávat a oblékne na sebe právě TY šaty. Stála jsem v nich a brečela. To jsou ony! Doma jsem manželovi rovnou řekla, kolik mě půjčovné stálo, jelikož jsme se na něčem domluvili a já už náš společný budget překročila minimálně o 10 000 Kč. Vykulil oči a pak se začal smát. „Vždyť je to přeci tvůj den, lásko.“ V tomhle je opravdu skvělý!
Máme datum, místo, šaty, oblek pro ženicha, vše klape tak, jak má a najednou přišel obávaný Covid a nad naší svatbou visel velký otazník. Báli jsme se, co přijde, a svatbu přestali úplně řešit. Naštěstí vše dopadlo a my v posledním týdnu před svatbou stihli zajistit květiny, koordinátorku a prstýnky.
Magické datum zapůsobilo, byl to den snů
Dle předpovědi jsme tušili, že bude pršet. Obřad byl v 11 hodin dopoledne a na telefonu déšť. To nás – nebudu lhát – docela překvapilo. Najednou jsme nevěděli, co s tím. Svatba venku, vše přizpůsobené na ven, žádný plán B. Doufali jsme. 10. 10. 2020 v 11 h jsme se za přítomnosti rodiny a nejbližších přátel vzali. A víte, jak to dopadlo? V ten moment nepršelo. Nepršelo ani při focení a celé to proběhlo přesně tak, jak jsme si spolu představovali.
Bylo to dokonalé a byl to náš den. Co říci závěrem? Svatbu jsme stihli naplánovat v rozmezí cca jednoho měsíce a prakticky vše v jednom týdnu. Celá tato „akce“ nás stála (i s mými honosnými šaty) cca 30 000 Kč a my byli naprosto spokojení. Po obřadu jsme odjeli na svatební cestu do jednoho hotelu za Prahou i s naším desetiměsíčním synem. A víte co? Neměnila bych!
Text a fotografie: Tereza H.
