V záplavě tipů na dodavatele a návodů, jak řešit nejrůznější detaily při přípravě svatby, vždy zazáří příspěvky od samotných nevěst. Tedy od žen, které mají to svatební šílenství právě čerstvě za sebou a jsou tedy nabité aktuálními informacemi. Pokud se vám líbí industriální prostředí, věnujte pozornost tomuto článku. Své zkušenosti se svatbou v bývalém dole popisuje Gabka z Ostravy.
Když se nám v srpnu 2017 narodila dcera, řekli jsme si, že je čas do toho praštit :). Měli jsme od počátku jasno v tom, že obřad nechceme na radnici, a hostina musí být na místě, které je „children friendly“. Skoro všichni naši přátelé mají prcky a chceme mít svatbu v poklidu a hlavně se zbytečně nestresovat (ne, že by tohle úplně vyšlo :)).
Místo pro obřad i hostinu bylo vybráno až nečekaně rychle, oba jsme se shodli na obřadu na Dole Michal v Michálkovicích a na hostině v restauraci Bistropen v areálu hornického muzea Landeku. Musím říct, že to byla naprosto skvělá volba. Nechtěli jsme ani typické předávání nevěsty, rodinný oběd atd., protože s dítětem v náručí nám to přišlo vtipné, a posílat kamarády na několik hodin pryč taky není ono.
Pokud se jedná o místo obřadu, rozhodovali jsme se mezi Dolní oblastí Vítkovic a Dolem Michal, jelikož se nám industriální prostředí líbí a oba nezávisle na sobě jsme tato místa navrhli. Prostředí Dolu Michal bylo krásné a mělo své kouzlo, jak na samotný obřad, tak pro focení.
Domluva byla velmi lidská, i když chvílemi vtipná, například mají ve strojovně přehrávač hudby, ale jen na CD. Museli jsme řešit vypálení hudby (člověk se cítí trochu starý, když zjistí, že už nikde nemá CD/DVD mechaniku :)), ale ve výsledku vše klaplo na jedničku. Výzdobu jsme nijak řešit nechtěli, protože se nám zdálo, že by prostor strojovny ztratil své kouzlo. Nechali jsme jen rozestavět židle a pult pro oddávajícího. O zbytek atmosféry se postarala historie vybraného místa.
Perličky ze života: svatba bez oddávajícího?
Jediný zásadní problém nastal, když nedorazil oddávající. Tedy měl „jen 30 minut zpoždění“, ale v tu chvíli jsem si opravdu myslela, že na nás zapomněli. Nikdo se nám neozval, kontakt na oddávajícího jsme neměli a na Slezské radnici nikdo nebral telefon.
Samotná domluva na Slezské radnici byla bez problémů, vzali si všechny kontakty na nás, zaplatili jsme poplatek a ujistili nás, že všechno bude v pohodě. Pak nastal den D, ale bylo to trochu jinak. Nebyl by to vůbec hrozný zážitek, stačilo by jen vědět, že opravdu někdo dorazí, i když později.
Pozdnímu příjezdu pak nasadil korunu přístup oddávajícího i paní matrikářky, když dorazili. Místo omluvy poněkud neprofesionální věta „To se přece stane, že se svatba zpozdí“ s výrazem, jako bychom je zdržovali od víkendového programu, nám vzala dech. Naštěstí se všichni ovládli a mohli jsme místo ublížení na zdraví řešit obřad :).
Pokud tedy řešíte obřad mimo radnici, oddávající může mít i delší zpoždění, takže žádný stres a nečekejte omluvy. Doporučuji se na radnici zeptat, kolikátá svatba jste ten den, zřejmě není zpoždění cca 10 minut na každé ze svateb nic neobvyklého.
Nákladově se při obřadu mimo radnici hradí částka 1.000,- Kč přímo na radnici v rámci vypsání papíru s rodnými čísly. Obřad na Dole Michal je za poplatek 3.000,- Kč, kdy v rámci toho je rozestavění židlí a pultu pro oddávajícího. Případná výzdoba je na novomanželích.
Putování po industriálních památkách Ostravy
V prostorách strojovny jsme měli také část novomanželského focení s následným přesunem na Landek. V areálu je krásná restaurace Bistropen. Obřad jsme měli na 14 hod., takže na svatební hosty po příjezdu čekaly chuťovky, pak následoval večerní raut a půlnoční svačinka.
Zvolili jsme Svatební balíček, jehož součástí bylo jídlo, výzdoba, obsluha, a pak neomezenou konzumaci pití (voda, káva, čaj, džusy, šťávy, pivo, víno). Komunikovali jsme s paní Evou Kopečnou, která byla naprosto skvělá. Na všem se dalo domluvit, vzhledem k dětem jsme měli některé specifické požadavky, které byly do puntíku splněny, a celkově její přístup a samozřejmě celé restaurace byl dokonalý.
Před svatbou proběhlo několik schůzek, jinak komunikace přes e-mail. Den před svatbou jsme dovezli do restaurace sladké, hračky pro dětský koutek a část naší výzdoby, vázičky s levandulí, přičemž stoly byly již založeny, takže jsme i vše viděli a mohli doladit detaily. S vlastním sweetbarem nebyl žádný problém a obsluha restaurace se také starala o jeho průběžné doplňování.
Celkově můžeme na místo pouze pět ódu. Jídlo bylo skvělé, a pokud se jedná o množství, bylo všeho více než dost. Výzdobu řešila částečně restaurace v rámci balíčku a částečně my. Nejvíce nás potěšil bezchybný servis. Obsluha průběžně doplňovala sweetbar a raut, čepovala pivo, vařila kávy a sklízela nádobí ze stolů. Z jedné strany jsme o ní skoro nevěděli, na druhou stranu byla vždy po ruce a velmi ochotně vše připravila a to bez ohledu na čas.
Klíčem k úspěchu svatby je klid a nic nehrotit
Třešničkou na dortu byla projížďka na lodi a focení v podzemí na Landeku, které sice stálo život mé šaty (strojní olej jim neudělal dobře, ještě že byly moje), ale byl to skvělý zážitek. Focení v podzemí jsme měli domluveno dopředu.
Loď byla svatební překvapením našich svědků a kamarádů. Jelikož jsme vodáci, připravili pro nás k nafoukání raft a nechali nás projet po slepém ramenu řeky.
O dokonalé fotky se nám postaral Jan Dudek Photography.
Musím se přiznat, že jsem měla z počátku ze svatby s 10-ti měsíčním prckem a hromadou dalších capartů strach, ale forma, kterou jsme zvolili – tedy nic nehrotit, ani šaty, boty, výzdobu, ale chtěli jsme si prostě od rána užít dobrého jídla, pití a času s rodinou a přáteli – byla pro nás tím nejlepším řešením svatby.
Zdroj: Gabka a Radek
