Polina je z Ruska a Robin je z kouzelného ostrova Reunion u Madagaskaru, který patří Francii. Poznali se, zamilovali se, dva roky si psali a pak se zasnoubili a vzali. V Praze na Staroměstské radnici – dva cizinci měli svatbu ve třetí zemi. Co vše museli zařídit, doložit a absolvovat, než si mohli říci své ano, na to jsme se zeptali Poliny, šťastné a usměvavé novomanželky.
Jak to začalo?
Polina je mladá žena, která žije v ČR od svých 16 let. Přistěhovaly se do Prahy se sestrou, aby tu mohly studovat a potom cestovat a poznávat svět. To se jim postupně podařilo.
Polina začala studovat na univerzitě obor Restaurování skla a keramiky a odjela před třemi lety na studijní pobyt do Francie na archeologické vykopávky. Tam potkala Robina, který tam byl také na studijním pobytu. Slovo dalo slovo a začali si být blízcí.
Vztah vydržel dvouleté období dopisování a občasných setkání a v únoru 2017 se Robin přistěhoval do Prahy. Zasnoubení proběhlo v prosinci loňského roku, na slavnostní večeři v Jindřišské věži, na které byl Robin prý tak nervózní, že Polina tušila, že se něco děje. Na otázku „Vezmeš si mě?“ řekla ano.
Datum svatby a výběr obřadního místa
Datum svatby stanovili na srpen a rozhlíželi se, kde by se jim to líbilo nejvíce. Nakonec dospěli k rozhodnutí, že uspořádají menší svatbu – jen pro nejbližší rodinu, příbuzné a kamarády z několika zemí. Mnozí museli přicestovat z velké dálky a proto se rozhodli vše udělat v Praze. Nakonec měli na svatbě 50 hostí.
Chtěli se brát v historické budově a na výběr měli Staroměstskou radnici nebo Novoměstskou radnici.
Ukázalo se, že na Praze 1 jsou mnohem více vstřícnější a více chápou, co znamená vyřídit všechna potřebná povolení k sňatku. Volba padla na Staroměstskou radnici – v únoru jim stačilo zaplatit 1000 Kč zálohu a nejdéle měsíc před svatbou dodat všechny doklady, povolení a potvrzení.
Na radnici Novoměstské chtěli vše ihned a to pro budoucí novomanžele nebylo přijatelné.
Bylo vybráno datum 11. srpna v 10.30 hodin.
Zařizování přes internet
A pak oba odjeli do Portugalska na studijní pobyt v délce 4 měsíce. Ano, počítáte správně, na přípravu svatby zbylo po jejich návratu přesně 41 dní. Dá se za tu dobu zorganizovat multikulturní mezinárodní svatba, o které se zmiňují i webové stránky zaměřené na prolínání kultur?
No, bez pomoci příbuzných a kamarádů asi jen velmi těžko. Ale čas strávený v Portugalsku využili k výběru a nákupu svatebních prstýnků.
Výběr restaurace
Nezbývalo jim nic jiného, než vše začít vyřizovat přes internet a co nešlo takto vyřídit, přesunuli na sestru a maminku Poliny, která přijela na celý měsíc, aby své dceři pomohla zorganizovat svatbu. Snoubenci měli seznam několika restaurací, které by podle nich byly vhodné, ale nestihli je všechny prověřit osobně.
Sestra Poliny, spolu s maminkou, si užily několik příjemných obědů v různých restauracích po Praze a bodovaly, která je lepší, hezčí, má vstřícnější personál… Až vybrali restauraci Mánes na Masarykově nábřeží, kde se jich ujala koordinátorka Vladimíra Balíntová.
Svatební hostina byl oběd v jednu hodinu a potom občerstvení formou bufetu. To se ukázalo jako velmi prozíravé, každý z hostů si vybral to, co sám chtěl.
Polina ocenila také to, že dopředu zaplatili pouze 60% zálohu a zbytek až po hostině. Všem v Mánesu moc chutnalo a líbila se jim skvělá výzdoba i atmosféra.
Vladimíra Balíntová, event koordinátorka, odvedla skvělou práci. Komunikovala přes internet, vše domluvila s dalšími dodavateli, byla vždy k dispozici a po celý svatební den se starala, aby vše probíhalo k naprosté spokojenosti svatebčanů.
Polina i Robin velmi ocenili její přístup a mohou restauraci i Vladimíru jen doporučovat.
Program na svatbu a svatební hostina
Jejich ideální svatba měla zahrnovat svatební tradice ruské, české i francouzské. Požádali každého z pozvaných hostí, aby si připravil nějakou hru pro ostatní. Chtěli veselou, skutečně rodinnou svatbu. Chtěli se smát a chtěli, aby se všichni cítili příjemně a uvolněně.
Co nechtěli, byl alkohol na svatbě, a proto zvolili jen bílé a červené víno. Ostatní alkohol si museli hosté zakoupit sami. Polina si také přála projížďku lodí a fialové dekorace.
O zábavu se hosté skutečně postarali. Přivezli si dokonce i kostýmy a hudební nástroje, zpívalo se a tančilo.
První tanec manželů byl waltz. Podle francouzské svatební tradice ho museli tančit s deštníkem, na který hosté házeli květiny a konfety. Novomanželé to zvládli bravurně, díky lekcím tance, které si prozíravě stihli vzít před svatbou.
Další tradicí bylo vítání hostů v restaurací chlebem a solí. Je to ruská tradice, kterou můžeme vidět i u nás. Nemohli zapomenout ani na českou tradici rozbíjení talíře a následný úklid.
Nálada byla výborná, zpívalo se a tančilo až do pozdních nočních hodin.
Fialové dekorace
Dekorace si částečně vyráběli sami. Maminka dokonce přivezla materiál na dekorace, a s pomocí Mariny Saidové z firmy florimi.cz vše dopadlo skvěle. Paní Saidová dělá svou práci s láskou a vyšla jim maximálně vstříc.
Polina si její spolupráci nemůže vynachválit a všem ji doporučuje.
Svatební rozpočet
Museli také řešit svatební rozpočet. Rozhodli se, že si svatbu zaplatí sami, stanovili si částku, kterou si mohou dovolit dát, a podle toho vybírali zejména restauraci, kterou měli zamluvenou od 10 do 22 hodin. Nejvíce peněz padlo na hostinu, ale ty prý byly dobře vydané.
Předpokládaný rozpočet překročili asi o 10%, ale naštěstí měli zálohu určenou na tento případ.
Polina spočítala, že strávila přípravou svatby nejméně 100 hodin. Její sestra a maminka kolem 30 hodin. Naštěstí nezajišťovali ubytování hostí, ani dopravu na svatbu. Měli dvě auta z rodiny. V případě, že by museli plánovat i dopravu, bylo by hodin určitě více.
A co šaty pro nevěstu?
Šaty pro nevěstu mají svůj vlastní příběh. Polina je dostala darem od svých přátel. Padly jí jako ulité a moc se jí líbily. Doladila si k nim, boty, závoj a účes. Byla šťastná, že dostala tak krásný dárek, prý je skvělé mít dobré přátele 🙂
Jaké doklady museli doložit?
Potřebovaly soudně ověřený a přeložený rodný list a potvrzení o právní způsobilosti k uzavření manželství.
Největší problémy byly na francouzské ambasádě. Francie dává přednost tomu, aby jejich občané uzavírali sňatky ve Francii a pro povolení uzavřít sňatek jinde musíte doložit vše soudně ověřené a přeložené. Raději s předstihem, povolení nevydávají na počkání.
Ruská ambasáda byla vstřícná, tam šly věci hladce.
Pokud si někdo neví rady, jaké doklady má kam doložit, můžete se obrátit na CIC – Centrum pro integraci cizinců, kde vám rádi pomohou.
Při obřadu, kde jeden nebo oba snoubenci, případně jejich svědkové, nemluví česky, musí být přítomen soudní tlumočník do rodného jazyka – v tomto případě ženicha. Ženich měl za svědka kamaráda z Itálie, který naštěstí mluví francouzsky a tak stačilo jen tlumočit do francouzštiny.
Obřad trval půl hodiny a cena tlumočení byla 1000 Kč. Zajímavé je, že pokud by se tlumočník nedostavil, obřad by se nekonal.
Co Polina a Robin nedoporučují
Polina měla romantickou představu o projížďce lodí po Vltavě. Objednali si projížďku v délce trvání: jedna hodina, od plavební společnosti Steamers Prague, kde jednali s panem O. Jobankem.
Vybrali si loď, konkrétní den a hodinu, zaplatili předem celou částku, jak po nich společnost požadovala. Dokonce společnost, poté co zjistili, že se jedná o cizince, chtěla částku vyšší, než jakou mají uvedenou v ceníku na webových stránkách, ale Robin trval na původní ceně, takže více nezaplatili.
Vše bylo potvrzeno a domluveno. V den svatby – dostali od společnosti Steamers Prague zastoupené panem Jobankem, SMS zprávu, že jim byla přidělena jiná loď. Žádné vysvětlení, omluva – nic.
Nechtěli si tím kazit den, projížďku absolvovali v jiné lodi a pak šli zvesela na hostinu. Nicméně, společnost rozhodně NEDOPORUČUJÍ.
Svatební den Poliny a Robina byl krásný, slunečný, plný přátelské atmosféry a lásky. Oba jsou rádi, že vše dopadlo dobře. Přejeme jim hodně dalších prosluněných a veselých dnů.
Zdroj fotografií: Polina a Robin
