Svatba připravovaná na venkově má celou řadu výhod. Například to, že můžete zapojit velkou řadu přátel a sousedů, takže spoustu věcí zvládnete nejen naplánovat, ale i zrealizovat sami. Přesvědčili se o tom i Lenka a Zdeněk, kteří právě takovou svépomocí zorganizovanou svatbu měli. A dopadla nad očekávání skvěle. Je tady další skutečný příběh z kategorie Vaše svatba. Slovo má čtenářka Lenka.
Naši svatbu jsem začala plánovat asi hned 4. den od zásnub. Zásnubní prstýnek na mě čekal schovaný mezi ozdobami na vánočním stromečku. Vždycky jsem si svatbu přála, ale jelikož budujeme domeček a už máme dvouletou holčičku, tak jsem nevěřila, že si svůj/náš sen splníme.
Jak ale došlo na prstýnek, hned jsme začali přemýšlet nad termínem a nad místem, kde bude obřad. Já jsem byla vždy pro kostel, ale bohužel přítel nedovolil, tak jsme se rozhodli pro městský úřad v Litomyšli.
Termín bylo pro nás lehké vymyslet, jelikož měsíc září je náš oblíbený, no a posléze jsme zjistili, že na pondělí 28. 9. vychází svátek, a bylo jasno. Svatba bude 26. 9. 2020. Stále jsem v okolí slýchala „udělej si svatbu odpoledne, bude to lehčí a víc si odpočneš“ atd. Ale já si ten den si chci užít od rána, tudíž jsem vzala první čas, co šel, a to 10:00 h. A když to vezmu zpět, neměnila bych.
Místo pro hostinu bylo jasné od začátku, v rodné vesnici Chmelík mají nově opravený kulturní dům a moc dobře to tam známe, tudíž jsem hned věděla, kde co a jak bude.
Je krásné, když společně plánují oba snoubenci
Začal nový rok a já začala realizovat sen. Od začátku jsem věděla, že chci pytlovinu, nádobí s motivem cibuláku (o kterém jsem věděla, že je součástí vybavení kulturního domu) a doplňky do světle růžové.
Asi po měsíci přišel přítel, že bychom měli naplánovat hosty – kdo půjde od rána, kdo až na večerní párty. Byla jsem mile překvapená, že se zapojil. Hosty jsme sepsali a všem jsme poslali předběžnou sms s termínem, aby si udělali čas a prožili náš den s námi.
V únoru jsme oslovili kamarády, co jsme chtěli, aby nám šli za svědky. Bylo úžasné, jak se zapojili do příprav. Moje svědkyně mě zná a moc dobře ví, co se mi líbí, takže nám vytvořila oznámení, svatební noviny a různé kartičky, které byly třeba na dárky pro hosty, byla mi oporou ve vybírání šatů. Z druhé strany nám zas pomohli, když jsme potřebovali dovézt věci na svatbu, a měli na starost hry na svatbě.
Pomoc ze všech stran
Ke konci února jsme oslovili známé, aby nám pomohli s občerstvením. Díky krásným vztahům, jaké bývají na vesnici, jsme oslovili paní Vojtovou a paní Totuškovou, jestli by nám neuvařily oběd a raut. Věděli jsme, že dělávaly svatby, proto jsme se pro ně rozhodli.
Na obsluhu jsme poprosily kamarády rodičů. Jelikož i naši byli jejich dětem pomáhat na svatbě, tak se vše hezky vracelo, a musím říct, neměnila bych. Je krásné, když máte na svatbě všechny, co vás znají a užívají si to s vámi, i když tam jsou na výpomoc.
Na začátku března jsem si řekla, že už je na čase řešit, kdo mě učeše, kdo namaluje, jaké šaty budu chtít.
Líčení bylo jasné, dlouho jsem si přála vyhrát nějakou proměnu nebo se nechat namalovat u paní Lucie Tvrdíkové – Make-up Artist & PhiBrows Artist – takže jasná volba pro svatební líčení. Co mě ale zarazilo, že 6 měsíců předem a člověk se už musí objednat. Bohužel to tak bylo všude, svatba se plánuje prostě dopředu.
S účesem jsem si nebyla jistá, tak jsem si od kamarádky nechala poradit a doporučila mi kadeřnici Ivanu Královou.
A došlo na šaty. Než jsem šla do salónu, tak jsem se dozvěděla, že kamarádka svoje zrovna prodává. Hned jsem si je zkusila. Je pravda, že první dojem nic moc, ale měla jsem představu, že přes léto se opálím, vlasy půjdou načesat dozadu a bude to super. Rozhodla jsem se dobře, šaty jsem si zkusila jen jedny a všem se líbily.
Ženichův oblek jsme koupili v jednom obchodě v Poličce. Sehnali jsme tam vše, co bylo třeba, a hrozně se mi líbilo, že jsme se krásně shodli.
Přípravy pokračují i v nouzovém stavu
V průběhu nastal nouzový stav, nějak mě to ale neodradilo a plánovala jsem dál, sjížděla jsem svatební bazary, nakupovala dekorace.
S přítelem jsme se snažili svatbu chystat dopředu, abychom pak toho neměli moc. V polovině června jsme si zavolali na matriku a objednali si termín na schůzku, při které jsme sepsali papíry a vyřídili muziku na obřad.
Ten den byl moc krásný, po dlouhé době jsme s přítelem byli sami. Viktorku nám hlídala přítelkyně od svědka, tudíž jsme mohli jít spolu sami v klidu vybrat také prstýnky. Bylo super, že i přítel vybíral, v podstatě jsem mu nechala volnou ruku, chtěla jsem, aby i on něco rozhodl. Věděli jsme, že chceme chirurgickou ocel. Mysleli jsme, že bude málo na výběr, ale opak byl pravdou. Vybrali jsme si ještě ten den a rovnou objednali.
Jen s vyrytím byl problém, co když tam dáme datum a svatbu nám zruší. Domluvili jsme se, že si dáme vyrýt jen jména a po svatbě necháme dorýt i datum.
Začátkem července už jsem cítila jistou nervozitu, že nestíhám. Přeci jenom jsem si vše chystala sama, a to jen, když mi dcera po obědě usnula. To byl čas pro kávu a už se vytvářely jmenovky, vývazky, zasedací pořádek, různé texty do rámečků a rekvizity do fotokoutku, díky tomu mě to nestálo ani tolik peněz. Bylo to náročné, ale neměnila bych. Když to vezmu zpět, ten rok příprav za to stál.
V srpnu jsme v našem oblíbeném květinářství objednali květiny. Vytiskla jsem si obrázek, ale díky tomu že mě znají, tak mi poradili. Domluvili jsme se na barvě a druhu květin, kytice nakonec byla úplně jiná než na obrázku, ale tisíckrát hezčí. Byla jsem nešťastná, že jsem nechtěla házecí, abych ušetřila. Tak jsem si objednala úplně stejnou v umělé verzi.
Je to skoro tady a počasí začíná zlobit
Došlo na týden před svatbou a já místo, abych byla nervózní, zda se vše povede, abych všem vyšla vstříc, tak jsem čekala, co vláda vymyslí. Naštěstí vše vypadalo dobře a 23. 9. se přípravy rozjely ve velkém.
Celou dobu jsem měla strach, že místo 7 dnů mám na nachystání jen 2 dny, ale vše se zvládlo díky rodičům, kamarádům a známým. Dokonce se zapojil i můj taťka, který nám vyrobil stojan na plátno na podpisy, zrcadlo na přivítání pro hosty, paletu na fotky, byla jsem ráda. Všechny tipy, co a jak chci, jsem hledala na Pinterestu a taťka realizoval.
Nejhorší v tom týdnu bylo i to, že od pátku hlásili na sobotu hezky a asi ve středu to zrušili a celý den měla být zima a déšť. Byla jsem nesvá, co budeme dělat. Objednala jsem pár deštníků, znovu jsem napsala hostům sms, aby se teple oblékli, že si navzájem u focení pomůžeme, kde se budeme fotit a další náhradní plány. Problém byl v tom, že jsem si plánovala 1,5 h na focení s tím, že bude hezky, a na hostinu jsme měli dojet nejdřív až ve 12 h.
Došlo na svatební den D
Vše probíhalo tak, jak mělo. Na líčení a účes jsem si přejížděla sama, vůbec mi to nevadilo, užívala jsem si tu chvíli klidu v autě, měla jsem krásnou časovou rezervu. Trápil mě jedině ten déšť, ale v hlavě jsem si říkala, že to zvládneme.
Obřad jsme naštěstí měli v obřadní síni, kde bylo teplo a sucho. Trochu jsem měla strach, že tam Viktorka bude zlobit, bude křičet a tak. Měla jsem k ní domluvenou kamarádku, která se o ni měla starat během celého dne, ale bohužel musela do karantény. Plán se předělal a byl to ten nejlepší nový plán! Viktorka jela se mnou a s taťkou v autě, byly jsme jako dvě princezny.
Poté jsem si myslela, že půjde s ostatními družičkami, ale nechtěla, styděla se, tak můj taťka k oltáři vedl dvě generace: dceru a vnučku. Na fotkách se mi to moc líbí, jsem hrozně ráda, že ten den prožila s námi. S večerním uspáním mi pomohla kamarádka, která si ji vzala do kočárku, poté ji moje mamka přenesla do postýlky a starší syn kamarádů ji pohlídal po dobu, co jsme slavili.
Jediné, co bych nedoporučovala na svatbě, je únos nevěsty. Pro mě bylo docela fajn dát si v klidu kafe a chvíli vypnout. O únos se postarali můj bratr a bratranec, slíbili mi, že pro mě do půl hodiny dojede manžel, že všichni vědí, kde jsem. Ale nevěděla jsem, že se sebere 6 aut a čtvrtka hostů a pojedou pro nás, jedna půlka spokojená, ale druhá naštvaná.
Na co bych ještě upoutala pozornost a kde bych příště nešetřila, to je focení. Nepatřím mezi ty, co píší recenze a tak, ale že si veškeré pózy budeme vymýšlet sami, jsem nečekala, bylo to pro nás náročné.
Pro shrnutí
Svatební menu
Oběd 12:30. Hovězí vývar s játrovými knedlíčky a domácími nudlemi, svíčková s knedlíkem a hovězím masem
Teplý raut 15:00. Grilovaná krkovice, hovězí guláš
Studený raut 19:00. Zeleninové talíře, sekaná, uzené, sýrové talíře, kuřecí řízky, špalíčky kuřecí, paličky kuřecí, utopenci
Celková cena naší svatby byla
Dekorace: 7000 / Svatební šaty: 6000 / Ženich oblek: 3400 / Prstýnky: 1900 / Líčení: 5000 (včetně zkoušky) / Účes: 1500 (včetně zkoušky) / Focení + video: 8000 / Dort: 7600 / Svatební obřad: 600 / Kulturní dům: 3000 (pronájem za celý týden) / Občerstvení: 17000 / Alkohol: 5000 / Řidič: 2500 / Květiny: 7000 / Šatičky družiček: 2500 / Nádobí + ubrusy: 4000 / Celkem: 67 500
Text a zdroj fotografií: Čtenářka Lenka S.
