Máte pocit, že uspořádat tématicky dokonalou svatbu je drahé a nemožné? Že detaily, které vytváří správnou atmosféru svatby, budou drahé nebo nebudou k sehnání? Třeba vás rady od nevěsty a ženicha Lucie a Vaška přesvědčí o opaku! Jak na přípravu, harmonogram svatby nebo dokonce i finanční rozpočet, to vše vám dnes prozradíme v LoveStory originálních a pohodových novomanželů Matoulkových.
Žádost o ruku přišla 19. 5. 2014. Svatbu do roka a do dne jsme však neplánovali. Nicméně jsem začala přemýšlet, jak by mohla vypadat. V ten čas se mi hrozně zalíbila kombinace přírody, juty a slunečnic. Pak ale přišel partner s tématem rockabilly – a bylo jasno. Oběma se nám to strašně zalíbilo, a to nejen proto, že je přítel muzikant, ale i proto, že barvy a rebélie nás celkem vystihují. Partner se naštěstí do příprav zapojil s radostí, takže jsme spolu vše konzultovali. Něco zařizoval on a něco já. Pro zajímavost jsme se zašli podívat na svatební veletrh v Praze – oba jsme se shodli, že takhle opravdu ne.
Krátce po zásnubách jsme byli na hradě Lipnice nad Sázavou a tak se nám tam zalíbilo, že o místě obřadu bylo rozhodnuto. Teď přišlo na řadu místo párty. Protože máme rodinu a přátele rozeseté po celé republice, potřebovali jsme i místo s ubytováním. Na internetu jsme našli Pilnův statek v Libici nad Doubravou. Paní, která má na starosti statek, nám vyšla opravdu ve všem vstříc. Teď už stačilo jen vybrat datum. Problém byl, že termíny na hradě se vyhlašují začátkem každého roku, jenže vše ostatní je třeba zařídit dříve. Riskli jsme to a vybrali 23. 6. 2018. Zhruba rok dopředu jsme zarezervovali statek a s napětím čekali, zda nám vybrané datum na hradě vyjde. A ano – naštěstí vyšlo ☺
Mezitím přišlo na řadu zařizování všeho ostatního. Naštěstí internet a sociální sítě jsou dobrými zdroji. Fotografky nás trochu potrápily, ale to jim nemůžeme mít za zlé. První otěhotněla a v náš termín by již nemohla, druhá otěhotněla, a tak až do třetice nám vyšla. A nelitujeme – s fotografkou Bětkou se nám dobře spolupracovalo, i přes nepříznivé počasí neztrácela úsměv a první náhledy jsme měli druhý den po svatbě.
Kytici jsem už od začátku nechtěla živou. Přijde mi to zbytečné, když ji po obřadu hned zahodím. Někomu se to nelíbí, ale mně ano a to je důležité. Měla jsem obyčejnou stužkovou, maminky dostaly na připnutí stužkové růže a svědkyně růži na ruku. Za vše jsme nezaplatili ani tisícovku.
Prstýnky – to byl u nás opravdu problém. Nemohli jsme se shodnout na tom, jak mají vypadat. Žluté zlato bylo tak nějak jasné, ale přítel má radši rovné linky a já vlnky. Jediné, co jsem věděla určitě, že nechci diamant ani zirkon, ale rubín. Prostě se mi ta kombinace strašně zalíbila a červená je i v tématu svatby. Zlatník mi řekl, že se s tím za 40 let ještě nesetkal, ale vyhověl mi. Najít zlatnictví, které by vás nezruinovalo, je docela problém, ale kolegyně, co se vdávala rok přede mnou, našla soukromého zlatníka v Brně. Vše probíhalo jen po telefonu, sice trochu risk, ale kolegyně byla spokojená. A musím říct, že my také. Žluté zlato, oba 5 mm šířka, já rubín a vnitřní rytina – 11 tisíc.
Nechtěli jsme klasický oběd, protože nemáme rádi tu upjatost. Ale nechtěli jsme se ošidit o vzájemné krmení polévkou, takže ta jediná zůstala. Jinak jsme měli raut v tématu, takže párky v rohlíku, hamburgry, hranolky, coca-cola, ale i standardní saláty, řízečky a spousta dalšího. Nic z toho jsem nechtěla dělat ani tím zatěžovat rodinu, takže jsme měli cateringovou firmu. Ani jsme nechtěli klasické svatební koláčky, takže jsme měli sušenky s písmenem M – Matoulkovi. Dort, lízátka a cupcaky jsme objednávali od paní Martiny z Havlíčkova Brodu. Opět pouze na základě recenzí, zase risk, který se ale opět vyplatil. Neskutečně výborné a jednání úžasné. Dort pro 50 lidí, 30 cupcaků a 30 lízátek nás vyšlo na 6 tisíc.
Výzdobu jsme buď nakoupili na aliexpressu, nebo vyrobili svépomocí – například etažér z gramodesek, ubrusy, běhouny a tak. Dost také pomáhala rodina. Oblečení také bylo celkem jasné, chtěli jsme hlavně, aby se lidi cítili pohodlně, takže žádná saka ani podpatky. Takže pánové černé tenisky, černé kalhoty, černá košile a červený motýlek a kšandy. Aby se ženich trochu odlišil, měl místo motýlku kravatu.
Dámy měly mít šaty s puntíky v bílo-černé a červené doplňky. Já jako nevěsta jsem si nechala ušít šaty u Miabella. Šla jsem tam s určitou představou, ale zjistila jsem, že na mou postavu by to nešlo. Ale paní Lenka je úžasná, vybrala a ušila mi šaty opravdu na míru, které zakryly to, co měly, a cítila jsem se v nich opravdu dobře. Překvapilo mě, jak naše téma všechny nadchlo a opravdu většina dodržela dresscode.
Ještě to chtělo zařídit hudbu. To měl především na starosti partner. Mixák, repráky a podobně jsme měli, světla jsme zapůjčili a dj nám dělal kamarád. Chtěli jsme ale i živou hudbu, samozřejmě ve stylu rockabilly, takže los padl na skupinu Thirteen steps to hell – příznačný název pro kapelu na svatbu ☺
Den před obřadem jsme se sešli s pár dobrovolníky na statku a začali s výzdobou. Musím říct, že už během tohoto dne jsme si užili spoustu legrace. Zvlášť, když jsme se o půlnoci chtěli jít osprchovat a zjistili, že teče studená voda. Naštěstí můj už teď švagr prokázal své schopnosti a bojler nahodil ☺ Samotný svatební den utekl neskutečně rychle, ač jsem vstávala v 5 hodin. Rychle nasnídat a pak kadeřnice. Kadeřnici jsem si vybrala svoji, ke které normálně chodím, vzala si s sebou ještě kolegyni, protože nás bylo celkem dost. V podstatě učesala a nalíčila mě, obě maminky, svědkyni a nakonec ještě jednu tetu. Bylo to jen tak tak, protože už v 10:30 jsme odjížděli na obřad. Při obřadě nás provázela paní zpěvem a hraním na klávesy. Má svůj vlastní repertoár, a tak jsme si vybrali toto: Pachelbel – Kánon v D dur, Láska je jako večernice, You raise me up a Už nejsem volná. Partner měl slzy již při první písničce, já jsem to vydržela až do gratulací, ale nejvíc to probrečela moje svědkyně a zároveň švagrová, což je vidět i na fotkách ☺ Pana starostu jsme pobavili, když se mi partner snažil dát prstýnek na pravou ruku ☺
Celý den nás provázela celkem zima a čas od času déšť. Nikomu to ale nevadilo a nakonec jsme usoudili, že lepší, než mít vedra. Házení kytice byla neuvěřitelná sranda. Holčina, co si kytku nakonec ukořistila, udělala snad největší skok ve svém životě a ukradla ji jiné těsně před nosem. Kamarádi nám také připravili skvělou zábavu v podobě hry o poklad novomanželů Matoulkových – muži proti ženám. A s hanbou musím říct, že ženy prohrály.
Během celého dne byl také k dispozici fotokoutek, od fotografky jsme měli zapůjčený polaroid a rekvizity jsme si dělali sami z kartonu. Nakonec to doslova roztančila a rozdunila živá kapela.
A ti, co jim dosud ještě byla zima, odhazovali oblečení. Některé věci nevyšly nebo jsme na ně spíše zapomněli – například puntíkatý deštník na focení, podvazek, kapesníčky na obřad. Ale zaručuju vám, že na to rychle zapomenete a budete vzpomínat jen na to ostatní. Nestresujte se, nemá to cenu a ač to zní jako klišé, celý den uteče rychle.
Celou dobu, co jsme zařizovali svatbu, jsem čekala, kdy přijde ta slavná nervozita, ale nedočkala jsem se. A to je co říct, protože jsem od narození hrozný trémista. Ohlasy na naši svatbu byly skoro až neuvěřitelné. Chtěli jsme ji celou pojmout jako jednu velkou párty a jako vedlejší produkt byl obřad. A to se také povedlo. Celý den nás provázela legrace, rodina, přátelé, muzika, příjemná atmosféra a dobré jídlo – a tak to má být… ☺
Přejeme i Vám aby Vám vše vyšlo dle Vašich představ a vše jste si užili stejně jako my.
Lucka a Vašek Matoulkovi
Svatební dodavatelé:
Šaty Miabella
Dorty a zákusky
Kapela — 13 Steps To Hell
Hrad — Lipnice
Pilnův statek
Fotografka Alžběta Pilařová
Catering
Kadeřnictví Studio Elen
Půjčovna světel
Prsteny Zlatnictví Hvězda Brno zlatnictvi.hvezda@seznam.cz
