Církevní svatba – vše, co potřebujete vědět

Rozhodli jste se svůj vztah zpečetit před Bohem a vybrali si církevní svatbu? Nevíte, co všechno je potřeba zařídit a jestli je vůbec možné, aby vás oddával kněz vybrané církve? Na všechny tyto otázky vám přinášíme odpovědi v tomto článku.

Podle platných zákonů České republiky je možné uzavřít sňatek úředně pověřenou osobou (církevní sňatek) nebo knězem státem uznané církve či náboženské společnosti. Jejich seznam uvádíme níže:

Apoštolská církev v ČR, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v ČR, Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská, Federace židovských obcí v ČR, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Pravoslavná církev v českých zemích, Římskokatolická církev, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v ČR, Luterská evangelická církev a. v., Církev řeckokatolická, Křesťanské sbory, Novoapoštolská církev v ČR, Náboženská společnost českých unitářů, Církev Křesťanská společenství, Obec křesťanů v České republice, Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (Hnutí Hare Krišna Česká republika), Česká hinduistická náboženská společnost, Ůstředí muslimských obcí v České republice, Budhismus Diamantové cesty linie Karma Kagjü, Višva Nirmala Dharma, Ruská pravoslavná církev, Církev živého Boha, Církev Nová naděje, Církev Slovo života, Církev víry, Církev Svatého Řehoře Osvětitele, Armáda Spásy, Církev Nový život, Církev Oáza, Společenství Josefa Zezulky, Kněžské bratrstvo svatého Pia X., Théravádový budhismus

Pokud se vámi vybraná církev nachází na seznamu registrovaných církví v České republice, znamená to, že jí bylo přiznáno právo církevních sňatků. Na vás už teď je domluvit si oddávajícího a zajistit povolení k uzavření sňatku na matrice. S konkrétním oddávajícím se domluvíte na termínu a místě svatby, případně absolvujete pár setkání předem, aby vás lépe poznal.

Církevní svatba má mnoho výhod i pro nevěřící páry. Pokud chcete netradiční místo, kam není úředník z jakéhokoliv důvodu ochoten nebo schopen dojet, může být toto řešením, zároveň mají mnohé církve uvolněnější pravidla ohledně svatebních slibů, byť předepsané formule zaznít musí.

Podle místa sňatku je vhodné zavolat na matriku nejbližšího většího města a tam zjistit, pod kterou obecní matriku spadá vámi vybrané místo (matriku má skoro každá obec a je tedy docela dobře možné, že pokud se neberete přímo v daném městě, ale ve vesnici poblíž, bude to už patřit pod jinou matriku). Jakmile to víte, stačí tam zavolat a domluvit si osobní schůzku, kdy přijdete vyplnit dotazník o způsobilosti ke sňatku.

Na tuto schůzku se většinou musí dostavit oba snoubenci osobně. S sebou si nezapomeňte vzít občanské průkazy, rodné listy, osvědčení o rozvodu nebo úmrtí předešlého partnera (týká-li se vás tato situace) a případně rodné listy společných dětí. Matrikářka si ofotí potřebné údaje, zkontroluje s vámi vyplněný dotazník a za pár dnů vám pošle osvědčení pro uzavření sňatku. To doručíte předem nebo v den svatby oddávajícímu (onen dokument, kam se budete podepisovat vy, svědci i oddávající).

Po uzavření sňatku (podpisech) je potřeba tuto listinu doručit zpět na matriku, která jej vydala a na které vám následně vystaví oddací list, který si můžete opět vyzvednout osobně nebo vám jej doručí poštou.

Nakonec přinášíme shrnutí podmínek pro uzavření církevního sňatku v bodech:

  1. Vybrat si církev nebo náboženskou společnost registrovanou v rejštříku církví a náboženských společností v České republice.
  2. Domluvit si osobní schůzku na matrice, pod kterou spadá místo sňatku.
  3. Osvědčení o způsobilosti doručit oddávajícímu.
  4. Toto osvědčení o sňatku s podpisy snoubenců, svědků, oddávajícího a ceremoniářky doručit na danou matriku zpět.
  5. Obdržet oddací list z dané matriky.

Jak to mají katolíci

Každá církev má jiná pravidla pro průběh obřadu, zde uvádíme pro ilustraci krátký přehled, jak probíhá svatba v římskokatolické církvi:

Přivítání před kostelem a vstupní průvod

Kněz si oblékne albu, štolu a mešní roucho v barvě mše; ve stanoveném čase se pak odebere spolu s přisluhujícími ke kostelnímu vchodu, přivítá ženicha a nevěstu podle situace a svého osobního vztahu k nim, a ujistí je, že jejich radost je i radostí církve.

Koná se průvod k oltáři, napřed jdou ministranti, za nimi kněz, potom ženich a nevěsta, které podle místních zvyklostí doprovázejí aspoň rodiče a dva svědkové. Přitom se zpívá vstupní zpěv.

Vstupní obřady a bohoslužba slova

Kněz přistoupí k oltáři, pozdraví jej hlubokou úklonou a políbí jej. Potom jde k sedadlu. Všichni udělají znamení kříže a kněz pozdraví přítomné některou z formulí z Římského misálu. Potom kněz osloví ženicha a nevěstu a všechny přítomné, aby je připravil ke slavení svatebního obřadu.

Vynechává se úkon kajícnosti.

Bohoslužba slova se koná obvyklým způsobem. Mohou se vzít tři čtení, z nichž první je ze Starého zákona, s výjimkou doby velikonoční, kdy je první čtení z knihy Zjevení svatého Jana. Vždy se vybere aspoň jedno čtení, které výslovně hovoří o manželství.

Po evangeliu kněz poukáže v homilii na tajemství a milost křesťanského manželství, na důstojnost manželské lásky, svátostnou milost a povinnosti manželů. Vychází z posvátných textů a bere přitom ohled na osobní situaci přítomných

Ve vstupních obřadech se vynechává úkon kajícnosti, což se dělá ve všech bohoslužbách, které začínají zvláštním průvodem.

Svatba není obyčejnou párty, ale slavením liturgie, které nás posouvá na cestě naší víry. A protože víra – jak říká apoštol Pavel – pochází ze slyšení, je důležitou součástí svatebního obřadu čtení z Bible. Při prvních čteních a žalmu všichni sedí, při evangeliu se naopak stojí.

Otázky před vzájemným slibem

Všichni včetně ženicha a nevěsty i svědků stojí. Kněz je osloví a poté se snoubenců ptá na svobodu jejich rozhodnutí, na jejich vůli k věrnosti a na odhodlání přijmout a vychovat děti.

N. a N., rozhodli jste se uzavřít manželství. Ptám se vás před církví a před Bohem: Je toto vaše rozhodnutí svobodné a upřímné?

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

Chcete si slíbit lásku, úctu a věrnost. Ptám se vás před církví a před Bohem: Zavazujete se k tomu opravdu na celý život?

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

Následující otázku je možno podle okolností vynechat, např. jsou-li snoubenci pokročilejšího věku.

Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?

Ženich a nevěsta odpovídají jednotlivě: Ano.

Otázky před manželským slibem vypovídají o podmínkách pro uzavření manželství a o rozhodnutí snoubenců: o nezbytné svobodě bez jakéhokoli strachu a nátlaku, o ochotě k celoživotnímu závazku i o otevřenosti vůči dětem.

Tyto otázky také svědčí o povaze Boží milosti, která je manželům dána. Vzájemná úcta, láska a věrnost nejsou vlastním výkonem, ale Božím darem, který manželé budou každým dnem rozvíjet. Bezvýhradné odevzdání se jeden druhému až do smrti, přestože tušíme, jaké zvraty může život přinést, je možné pouze v Boží síle. Plození a výchova dětí je největší dar, který Bůh lidem svěřil, protože muž a žena se tímto způsobem podobají Stvořiteli.

Na otázky snoubenci odpovídají “před církví a před Bohem”. Jejich sňatek není soukromou záležitostí, ale krokem víry a odpovědí na Božího volání, ze kterého má užitek celá církev.

Vzájemný slib a jeho přijetí jménem církve

Kněz vyzve ženicha a nevěstu: Potvrďte toto své rozhodnutí podáním ruky a slavným slibem.

Ženich říká: Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manželku. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

Nevěsta říká: Já, N, odevzdávám se tobě, N, a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.

Kněz přijímá jejich vzájemný souhlas a říká: Ať Bůh ve své dobrotě upevní váš slib, který jste vyjádřili před církví, a naplní vás svým požehnáním. Kněz může položit ruku nebo štolu na spojené ruce manželů a pokračuje: Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje.

nebo:

Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, ten, který už první dvojici lidí spojil manželstvím, ať skrze Krista posiluje, co jste si právě před církví slíbili, a ať vám žehná. Co spojil Bůh, ať člověk nerozlučuje.

Kněz potom vyzve přítomné k chvále Boží: Dobrořečme Pánu.

Všichni odpovídají: Bohu díky.

Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve je jádrem svatby. Řečeno klasickými teologickými pojmy, je formou a materií svátosti manželství. V případě, že by tento slib nebyl vykonán podle pravidel církve, nebo by jej snoubenci ve skutečnosti nemysleli vážně, svatba by nebyla platná.

Podání rukou pochází z starověkého římského obřadu zásnub, při němž fungovalo jako záruka a potvrzení budoucího příslibu. Brzy se však dostalo do křesťanské svatby a dnes fyzicky vyjadřuje to, co snoubenci pronášejí ústy: vzájemné odevzdání a přijetí.

Každý ze snoubenců nejprve říká: “Odevzdávám se ti”. Když tomu druhému dal vše, čím je, má jakoby chvíli prázdné ruce, které může naplnit pouze jeho manžel, manželka. Kdykoli později si manželé – třeba nepatrným a obyčejným způsobem – projeví lásku, úctu a věrnost, kterou při svatbě slibují, budou jakoby znovu slavit svátost manželství.

Manželé se odevzdávají jeden druhému, kněz je pouze tím, kdo jejich slib jménem církve přijímá. Přijetí slibu má podobu požehnání, protože to, o co manželé usilují, přesahuje jejich síly. Když kněz štolou váže manželům ruce a opakuje Ježíšova slova o tom, že co Bůh spojil, člověk nemá rozlučovat, vnějším způsobem vyjadřuje, co se odehrálo v neviditelné rovině během slibu: mezi dvěma lidmi vzniklo pouto, zrušitelné pouze smrtí.

Vzájemný slib a jeho přijetí ze strany církve končí zvoláním “Bohu díky”. Všichni přítomní vyznávají, že je to Pán, který v muži a ženě vzbudil lásku, který tyto dva lidi přivedl k oltáři, a který jejich lásku dovede k dokonalosti.

Požehnání prstenů

Kněz žehná prsteny některou touto nebo jinou formulí:

V tvém jménu, Pane, žehná církev tyto prsteny; sešli na ně své požehnání, aby byly znamením dokonalé věrnosti: ať tvoji služebníci N a N ustavičně plní tvou vůli a žijí spolu ve svornosti a vzájemné lásce až do smrti. Skrze Krista, našeho Pána.

Odpověď: R: Amen.

Kněz může prsteny pokropit svěcenou vodou a předá je novomanželům. Manžel navlékne prsten manželce. Může přitom říci: N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Podobně manželka navlékne prsten manželovi. Může přitom říci: N, přijmi tento prsten na znamení mé věrnosti a lásky. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Nyní si novomanželé mohou dát první manželské políbení. Potom je možné zazpívat vhodný zpěv.

Předání prstýnku ženě bylo původně součástí obřadu zásnub jako dárek, který byl zárukou budoucí svatby. V současném obřadu křesťanské svatby je prsten chápán jako znamením věrnosti, které má každodenně, hmatatelně připomínat skutečnost, že muž patří své manželce a žena manželovi.

Přímluvy

Svatební obřad končí přímluvami, v nichž se všichni přítomní za modlí za novomanžele, ale také za všechny rodiny na světě, za církev a za trpící.

Eucharistická bohoslužba

Pokud jeden z novomanželů není pokřtěn v katolické církvi, je vhodné, aby se svatba nekonala v rámci mše – chyběl by totiž důležitý prvek, kterým je společné svaté přijímání z jednoho chleba a jednoho kalicha. V tomto případě je tedy lepší, aby svatba byla beze mše a po přímluvách hned následoval Otčenáš, modlitba za manžele a závěrečné požehání. Pokud snoubenci přesto trvají na svatbě ve mši, je nutné povolení biskupa (ordináře).

Pokud se svatba koná v rámci mše svaté, po přímluvách pokračuje bohoslužba oběti jako obvykle přinášením darů. Je možné, aby dary přinášeli novomanželé, kteří tak naznačí, že to, co dostali, přinášejí Bohu, aby jim to opět vrátil zázračně proměněné.

Skutečnost, že prvním událostí, kterou manželé společně prožívají, je účast na eucharistii, má velký význam. Při mši svaté se zpřítomňuje oběť, kterou Boží Syn Ježíš přinesl na kříži, když z lásky k nám daroval svůj život a tak si zasnoubil svou církev. Novomanželé jsou společně přítomni lámání chleba a žehnání kalicha, protože také oni jsou svým manželstvím povoláni lámat svůj život jako chléb pro svého manžela či manželku a pro svoje děti. Také oni jsou povoláni dávat svůj život jeden za druhého, aby společně dosáhli spásy.

Modlitba za manžele

Po modlitbě Otče náš kněz vynechá modlitbu Vysvoboď nás ode všeho zlého, obrátí se k ženichovi a nevěstě a vyprošuje pro ně Boží požehnání. Tato modlitba se nikdy nevynechává. V závěrečné části modlitby lze slova uvedená v závorkách vynechat, vyžadují-li to okolnosti, například u starších novomanželů. Manželé přistoupí k oltáři anebo zůstanou na místě a kleknou si. Kněz stojí se sepjatýma rukama a říká:

Pokorně prosme nebeského Otce, ať žehná těmto svým služebníkům, aby je v Kristu ustavičně spojovala nejen posvátná smlouva, ale i opravdová láska.

Všichni se chvíli potichu modlí. Potom kněz s rukama vztaženýma nad manžele říká:

Bože všemohoucí,
ty jsi všechno stvořil a všemu dal svůj řád
a k svému obrazu jsi učinil člověka jako muže a ženu;
v ženě jsi dal muži nerozlučnou pomocnici,
takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše,
a učíš nás, že co jsi spojil,
člověk nemá právo rozloučit.

Bože svatý,
ty jsi spojení muže a ženy posvětil
a učinil z něho veliké tajemství,
neboť manželství je obrazem
jednoty tvého Krista a církve.

….

Odpověď: Amen.

Kromě manželského slibu je druhým vrcholem svatby modlitba za manžele. Její text je velmi starobylý, máme jej doložen již v raně středověkých sakramentářích.

Kněz nejprve vzdává díky za tajemství manželství, které Bůh vložil již do základů stvoření a které přivedl k dokonalosti Kristus, když na kříži daroval svůj život pro svou snoubenku církev. Kněz také prosí, aby na novomanžele sestoupil Duch svatý: vždyť to je On, kdo svou mocí ze dvou lidí vytváří jedno tělo. Kněz se dále za novomanžele přimlouvá, aby to, co dnes slíbili, prostoupilo celý jejich život.

Svaté přijímání a závěrečné požehnání

Manželé a jejich rodiče, svědkové a příbuzní mohou přijímat pod obojí způsobou. Na základě pravidel stanovených diecézním biskupem, případně biskupskou konferencí, mohou přijímat pod obojí způsobou i další přítomní.

Na konci mše žehná kněz manželům i všem přítomným:

Ať vás provází láska věčného Otce, ať pokoj Kristův naplní vaše srdce a Kristus ať s vámi přebývá. – Amen.

(Ať jsou vaše děti vaší radostí i chválou,) ať vždycky najdete pomoc u svých přátel, ať žijete v míru se všemi lidmi. – Amen.

Ať jste svědky Boží lásky ve světě a po životě, plném dobrých skutků, vejdete do radosti věčné. – Amen.

Požehnej vás i všechny přítomné všemohoucí Bůh, Otec i Syn i Duch Svatý. – Amen.

Po mši novomanželé, svědkové a kněz podepíší dokumenty o uzavření manželství, což se může konat jak v sakristii, tak veřejně před lidmi, ne však na oltáři.

Eucharistie je svátostí jednoty a proto svaté přijímání pod obojí způsobou velmi vhodně završuje slavení svatby: ti, kdo se sňatkem stali jedním tělem, přijímají spolu jedno Kristovo Tělo eucharistické, které je včleňuje do církve, jednoho Kristova těla mystického.

Můžeme si uvědomit, že jednota, kterou mezi mužem a ženou vytvořila svátost manželství, má eucharistický charakter: je založena na dávání a přijímání, na proměně, kterou s lidskou láskou koná Duch svatý a na daru, který pochází od Boha Otce.

Požehnání, které uzavírá každou křesťanskou bohoslužbu je nyní určeno především novomanželům. Naposledy se ještě ozývají hlavní témata křesťanského manželství: Ježíšova přítomnost v životě muže a ženy – vzájemná láska – otevřenost pro děti – svědectví o Kristu.

Zdroje: Zákon č. 161/1992 Sb., Unsplash.com

Leave a Reply
Your email address will not be published. *

Pro zavření klikni na pozadí